Kdo sledoval vývoj počasí tohoto víkendu v Krkonoších ví, že ze snové slunečné předpovědi udělaly postupně numerické modely všech meteorologů nehezkou prognózu. Protože nás však jen tak něco neodradí a přírodu máme rádi, vyrazili jsme v pátek ve třech do Špindlerova Mlýna. Ráno snídaně a start směrem po zelené na Výrovku a dále ke kapličce, kde jsme byli už před půl desátou našeho času. Jak čas utíkal, šli jsme zpět tak, aby se nám kolem Luční hory otevřel výhled na Prahu a vybalili jsme, anténu na malém stožáru zapíchli do sněhu a vyzkoušeli.
Začali jsme včas a spojení hezky přicházela z rozmezí lokátorů JO60 po JO90, a JN99, nově bez směrování.
Jakmile rate opadl, vynutil si Ben přeladění, protože na jeho 70cm poměrně bodově ztrácíme, což nevadí, ale Bena to trochu mrzí.
70 nebyla bůhví co a před půl dvanáctou začalo opět pršet, sbalili jsme a šli na jídlo na Luční boudu. Cesta zpět byla opravdu výživná, vzali jsem to přes Kozí hřbety a liják a skryté potůčky nás vyprovodil až ke schodům. Povídání a výhled do údolí dal zapomenout útrapám a k autu jsem dorazili sice mokří, ale veselí.
